Přesně před rokem, 22. června 2025, Tesla v Austinu spustila něco, o čem Elon Musk mluvil prakticky od premiéry prvního Roadsteru: skutečnou komerční robotaxi službu. První jízdy proběhly s upravenými Model Y, safety monitorem na sedadle spolujezdce a geofencem o velikosti několika městských čtvrtí. Dnes, přesně 365 dní později, je obraz mnohem komplikovanější – Tesla má za sebou pět expanzí geofence, dvě další města (Dallas a Houston), prvních zhruba 700 000 placených mil bez safety monitora a souběžně i poměrně nepříjemnou statistiku nehod, kterou pečlivě sleduje NHTSA. Pojďme si první rok Tesla Robotaxi rozebrat tak, jak ho vidí data, ne jak ho prodávala marketingová oddělení.

22. června 2025: start pod safety monitorem a s deseti vozy

Historický start v Austinu probíhal v režimu, který Tesla interně označovala jako „invite-only pilot“. Na startu bylo zhruba deset Model Y, každý s lidským safety monitorem na sedadle spolujezdce, a geofence pokrývala jen vybrané čtvrti jihovýchodního Austinu. Cena za jízdu byla symbolických 4,20 dolaru a první pasažéři byli prakticky výhradně Tesla influenceři a vybraní investoři. Hned první týdny ale obnažily slabiny: video záznamy ukazovaly Robotaxi jedoucí v protisměru, fantómové brzdění uprostřed křižovatek nebo vystoupení pasažéra rovnou v křižovatce. Pro Teslu to byla zároveň první konfrontace s tím, jak vypadá komerční autonomní provoz pod neustálým dohledem NHTSA a veřejnosti.

Pět expanzí geofence za 12 měsíců: z několika čtvrtí na celý Austin metro

Tesla v Austinu provedla během prvního roku celkem pět expanzí geofence. Po startu z června 2025 následovaly úpravy v červenci, začátkem srpna, koncem srpna a koncem října 2025. Pátá a největší přišla 3. června 2026, tedy ani ne tři týdny před výročím: geofence se přes noc rozlila přes celou Austin metropolitní oblast včetně mezinárodního letiště Austin-Bergstrom, předměstí Pflugerville, Manor a podstatných úseků dálnice I-35. Dohromady jde podle nezávislých odhadů o zhruba 245 čtvrtečních mil (cca 635 km²), což z Austinu dělá geograficky vůbec největší souvisle pokryté autonomní území v USA. Provoz přitom v posledních měsících běží plně bez safety monitora – ten v Austinu zmizel ze sedadla spolujezdce už začátkem letošního roku.

700 000 placených mil – a 20 aktivních aut na celý Austin

Číslo, kterým se Tesla nejvíc chlubí, je zhruba 700 000 placených mil odjetých Robotaxi flotilou za prvních dvanáct měsíců. Druhé číslo, o kterém už raději mlčí, je velikost flotily: po peaku 25 aktivních aut z konce dubna 2026 došlo k drobnému pádu a podle Robotaxi Trackeru se aktuálně v Austinu pohybuje 20 unsupervised Model Y. Celkem má pak Tesla napříč všemi městy ověřených zhruba 39 vozů bez safety monitora – vedle Austinu se na tom podílí Dallas (3 vozy) a Houston (6 vozů). Pro srovnání: konkurenční Waymo má jen v Austinu přes 250 aktivních robotaxíků, a celkově v USA výrazně víc než tisíc. Tesla tedy oslavuje výročí s flotilou, která je v Austinu zhruba 12krát menší než ta od Googlu.

Dostupnost služby: dlouhé čekací doby a „high service demand“

Malá flotila se logicky projevuje na dostupnosti. Reuters v dubnu po tři týdny osmkrát denně volal vůz z aplikace Robotaxi a výsledek je střízlivý: ve více než polovině případů čekání přesáhlo 15 minut, ve více než čtvrtině 25 minut a ve 27 % pokusů nebylo dostupné vůbec žádné auto. V mezičase přitom běžel marketingový spot, ve kterém Musk sliboval „nepřetržitou“ obsluhu celého Austinu. Po expanzi geofence 3. června 2026 se situace ještě zhoršila – aplikace teď v Austinu pravidelně hlásí high service demand a několikrát za den úplně blokuje rezervace.

Bezpečnostní bilance: 15 nehod a poměr 4× horší než lidský řidič

Nejcitlivějším tématem prvního roku zůstává bezpečnost. Od srpna 2025 do června 2026 Tesla nahlásila NHTSA celkem 15 nehod Robotaxi vozidel v Austinu. Při zhruba 700 000 odjetých mílích to vychází na jednu nehodu zhruba každých 57 000 mil. Pro srovnání: průměrný americký řidič má jednu nehodu na 229 000 mil – statisticky tedy zatím Robotaxi flotila boří mýtus o čtyřikrát bezpečnějším autonomním provozu. Tesla argumentuje, že většina nehod byla zaviněna druhým účastníkem, a že srovnání s celostátním průměrem není férové, protože Robotaxi jezdí v hustém městském provozu – spor s NHTSA o správnou metodiku se ovšem táhne celý rok a vyřešený zatím není.

Dallas a Houston: rychlý start, žádný růst

V dubnu 2026 Tesla otevřela dvě další texaská města – Dallas a Houston. Oba starty proběhly v režimu plně unsupervised, ale s velmi malou geofence kolem několika čtvrtí. Co je překvapivé: od dubna do června 2026 flotila v obou městech neporostla ani o jedno auto. Dallas má pořád 3 vozy, Houston 6. Vysvětlení podle interních zdrojů spočívá v tom, že Tesla ladí remote-operations centrum a nechce před spuštěním ve zbylých pěti slíbených městech (Phoenix, Las Vegas, Miami, Orlando, Tampa) přetěžovat lidskou podporu, která zatím každý unsupervised vůz „přepíná“ do živého teleoperátora průměrně 2–3× denně.

Co Tesla slíbila – a co ve skutečnosti dodala

Když Tesla v lednu 2026 prezentovala výhled pro první polovinu roku, na slajdu pro investory svítilo sedm měst, ve kterých má Robotaxi do konce června fungovat: Austin, Dallas, Houston, Phoenix, Miami, Orlando, Tampa a Las Vegas. Po roce má skutečně rozjetá tři. Phoenix, kde Tesla nashromáždila zhruba 60 robotaxi-ready Model Y, přitom může startovat každým týdnem – statewide schválení Arizona vydala už v dubnu, vozy stojí v depu na severu města a podle pozorovatelů na nich probíhají poslední validační jízdy. Las Vegas se podle leaků posunulo na konec července, Miami a Florida obecně se podle informací z TeslaScope odkládají na podzim 2026.

Bilance prvního roku: technický pokrok, byznysový rozjezd

Pokud Robotaxi soudíme jako technologický experiment, je první rok bezprecedentní úspěch – žádný jiný OEM se zatím neodvážil pustit do unsupervised komerčního provozu auta postavená na čistě kamerovém vidění bez lidaru či HD map. Pokud ho ale soudíme jako business, výsledky jsou střízlivé: méně než 40 unsupervised vozů, dostupnost pod 50 %, čtyřikrát horší nehodovost než průměrný řidič a zpoždění expanze do pěti z osmi slíbených měst. Druhý rok Robotaxi tak bude o tom, jestli Tesla dokáže vyrobit a nasadit Cybercab v objemech, které z toho experimentu udělají reálnou službu – a jestli FSD v14 (a brzy v15) v reálném provozu dokáže snížit počet zásahů na úroveň, kterou by NHTSA i veřejnost konečně přestaly považovat za horší než lidský řidič.

Zdroje: Electrek, Teslarati, Reuters, Robotaxi Tracker, NHTSA, Wikipedia (Tesla Robotaxi), Tesla Oracle, Drive Tesla Canada.